Menu

Icon, Ikonka - Obrázek, picture

Visitors


widget visitor

Davyho první návštěva koncertu

Autor: Davy (England)

vloženo: 31. 8. 2009

Chluchoněmý člen Davy vzpomíná na svoji první návštěvu koncertu Andrei Bocelliho.

***

Na svůj první koncert Andrei Bocelliho si vzpomínám moc dobře, i když od té doby uplynulo krásných deset let.

Je to takové moje veřejně neslavené výročí.

 Možná uvnitř sebe trochu oslavuji, ale na ven to moc nedává znát. Tehdy u nás v Londýně trochu poprchávalo, když jsem já, můj druh, jeho kolega z práce a jeho sestra šli spolu s houfem ostatních fanoušků ke dveřím budovy, kde se koncert odehrával.

Nádherný západ slunce osvětloval okolí oranžově melancholickým světlem a začínalo se dělat chladněji, ale ne moc.

 Nebo mne hřálo nadšení a natěšení až ho spatřím. Jeho, nositele prý nejkrásnějšího hlasu na světe, moudrého muže

ze slunného Toskánska.

Celý koncert se točil kolem alba, které se názvem zcela hodilo - Sogno (Sen).

Sen z jehož jsem se nechtěl probudit, sen, který při pomyšlení, že se splní, mnohdy ve mne vyvolal nával šťastného pláče.

Teď jsme seděli na svých místech a kolem chodili lidé. Druh mi stiskl ruku "Neboj se." Ne, já se nebál. Nebylo čeho. Cítil jsem Andreu, vnímal jsem ho,

 byl tam někde v zákulisí.

Byli jsme ve stejné místnosti, dýchali stejný vzduch. 

Bylo to nádherné.

Sál trochu potemněl, lidé zmlkli jako na povel a moje srdce se rozbušilo o trochu rychleji. Pak jsem viděl, jak lidé tleskají jako o život a celá zem duněla.

Všemožně se snažili lidé dát slepci na pódiu najevo, že ho strašně rádi vidí, jak jsou šťastní, že před nimi stojí. On se nadechl... a jako by mávl někdo kouzelným proudkem ryk ustal.

Tuším že chvíli panovalo  neuvěřitelně pronikavé ticho, každopádně lidé kolem mne se ani nehnuli.

Neuvěřitelně procítěný projev jsem vnímal tak intenzivně, že bych se názvů skladeb mohl domýšlet a trefil bych se, není třeba ho slyšet, aby jste vnímali o čem skladba je.

Holčička vedle mne zírala na pódium s otevřenou pusou a její maminka s babičkou si utírali slzy světlými kapesníčky.

 Druh měl ve tváří jeden z nejblaženějších pohledů, jaké jsem kdy viděl.

Seděl zpříma na divadelním křesle, které se pod ním jevilo jako hračka pro děti a šťastně se tyčil jako poslední a nejvyšší z řady diváků.

A já? Moje srdce s prvním tónem naplnilo štěstí, klid a mír, čas se zastavil a celá místnost zářila, ne reflektory z pódia, ale Andreou samotným.

Jeho energie prostoupila každičkou molekulu mého těla a pak už jsem z Andrei oči spustit nedokázal.

Probrala mne až děkovačka.

Přítel byl fuč. Andrea odcházel, ale blaženost mi nedovolila zpanikařit.

Můj druh, hubený, dva metry deset vysoký ryšavý muž, se musel trochu nahrbit, když vycházel z jedněch dveří po straně, ale tvářil se vesele - zdařil se jím plánovaný druhý bod. Cestou do zákulisí se samou radostí beztak o futro praštil, ale jak sám řekl o něco později - ta radost byla tak velká, že to ani nebolelo. Teď majitel nejkrásnějšího hlasu na světě stál ode mne jen dva nebo tři kroky.

Byla to bez pochyby jedna z nejkrásnějších chvil v mém životě.

Neustále jsem cítil pohled pana Berniniho, jak svůj hudební poklad střežil, ale i to bylo příjemné a krásné.

Druh mistrovi cosi řekl a on se usmál způsobem, který známe každý z nás - tím úsměvem, který zahřeje na srdíčku.

Tohle se prostě zapomenout nedá.

17.07.2013 14:35:19
Admin


No profit fan page and fan club for a support of czech and other fans. This page is for fan fun only and our membership is free.
Start: 2000
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one