Menu

Icon, Ikonka - Obrázek, picture

Visitors


widget visitor

Já ho slyším!

By Fly and Davy
Dovolte, abych vám vyprávěl příběh

prvního setkání s Andreou Bocellim.

Zní mi pořád v hlavě

a kdyby to dotyčný nevyprávěl přímo mě,

asi bych to považoval

za pouhou pěknou povídku.

Velmi to na mě zapůsobilo,

tak se chci o něj podělit.

Jsou to slova jednoho

pro mě z nejdražší lidí na světě,

Davyho.

Který mi na otázku,

jak jeho obdiv k Andrei Bocellimu začal,

odpověděl toto:

Seděl jsem na svém vozíku,

 rozechvělý podivně zvláštním pocitem.

Už nevím proč,

ale to co nastalo potom,

si budu pamatovat do smrti.

Koutkem oka jsem zabloudil

na malý okamžik

k televizní obrazovce

a jako náhlá vlna,

na jinak klidné hladině,

mě smetl z toho stavu jediný pohled.

Zůstal jsem s pusou dokořán,

nevnímal jsem nic než ten obraz.

Na obrazovce stál muž, zpíval.

Jelikož neslyším, nevím, co Andrea zpíval,

tedy nemohl jsem vnímat slova,

ale emoce, které vyzařoval,

jeho mimika obličeje

a vůbec celý projev dokázal,

abych pochopil a vycítil podstatu skladby

a zpěvákovo rozpoložení,

jako bych ho slyšel.

Sledoval jsem v té době poměrně

hodně koncertů,

pouštěl si je můj přítel,

který miloval hudbu.

Ale nikdy se mi do té doby

nezdařilo cítit tohle,

to neuvěřitelné něco,

co dobře připomínalo záhadné spojení,

pochopení, vcítění, propojení.

Pro úchvatný zážitek není třeba

Andreu slyšet!

Zpívá tak procítěně, že mě,

neslyšícího baví se něj jen dívat.

Naplňuje mě to klidem,

pohodou a to nemluvím o tom,

že dozpíval a tolik pro něj typicky

se usmál a dostal mě úplně.

V životě jsem neviděl hřejivější,

laskavější,

více andělský, nadpozemský úsměv,

můj bol se vyplavil

a po tváři mi začali stékat slzy.

Přítel mě chytil za ruku

a zeptal se mě,

co mě rozplakalo.

Ani jsem nedokázal říct,

že to byla ohromná úleva,

protože se ozvala určitá velká bolest duše

a Andrea ji odehnal.

Zmohl jsem se na jednu větu ve znakové řeči.

„Já ho slyším! Já ho cítím."

Přítel se podíval na obrazovku a usmál se:

„Rozumím ti, chytil tě za srdce,

chvíli je podržel a tím odplavil tvoji bolest.

Také jsem to zažil."

Od té doby vím o Andreovi víc než to,

že tohle umí, prakticky znám jeho záliby

a kmotříček má všechna jeho alba,

už vím, že mě tehdy vlastně uchvátil právník

(nemám je moc rád),

přečetl jsem všechny jeho citáty

a pochopil jeho životní filozofii

a čím víc o něm vím,

tím víc se jeho účinek na mě umocňuje.

Už mám pocit, když sleduji jeho koncert,

že stojí vedle mě a že ho znám tisíce let.

Kmotříček přirovnal jeho fanství

ohledně Andrei k přátelství.

K pocitu vzájemné úcty,

důvěry a nádherného vztahu.

Těžko se to vysvětluje,

ale dnes to cítím stejně.

A jsem Andreovi nesmírně vděčný za to,

že je, že existuje, že zpívá, byť jej neslyším,

 vlastně nevím, jaké to je slyšet.

 Jeho slova, životní filozofie i práce,

 které dělá mi nesmírně pomáhá.

Snad popis mou chabou češtinou

aspoň trochu nastíní,

co v sobě nosím, tolik lásky,

obdivu, přátelství, úcty, rozechvění,

radosti nad každým jeho projevem něhy…

každé jeho slovo beru vážně

a snažím se z něj něco naučit.

Je to moudrý duchovní učitel.
17.07.2013 12:02:47
Admin


No profit fan page and fan club for a support of czech and other fans. This page is for fan fun only and our membership is free.
Start: 2000
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one